Historie a současnost

 

Historie a současnost Jiu-Jitsu

Toto bojové umění vzniklo ve staré Číně. Čínští maséři při masáži nalézali na lidském těle místa, kde uchopení nebo tlak působí bolest, bezvědomí nebo smrt.Těmito pokusnými  způsoby studovali anatomii a tak objevili nesčetná bolestivá místa lidského těla. Své  ,,velké umění,, boje¨tito vynikající maséři, stejně jako výrobu porcelánu a hedvábí přísně tajili. Ale ani toto tajemství ,,velkého umění Tai-Jitsu,, nezůstalo dlouho tajemstvím. V 17. století n.l. se jistý lékař z Nagasaki při své studijní cestě v Číně dostal do náboženské sekty, která se učila obdivuhodnému způsobu boje, kde nerozhodovala hrubá síla, nýbrž lidský rozum a důvtip jímž nekompromisně zneškodňovali nepřítele. Proto už tehdy platilo: Nejmenší námahou největší výkon“. Vítězství v boji nedosáhne silák svojí fyzickou silou, ale ten kdo dovede správně, obratně a minimální sílou dosáhnout maximálního účinku.                                                                                                                                                   Nejednou mladý lékař viděl, a byl svědkem toho jak tímto způsobem porazil malý člověk dvakrát tak silného útočníka. Ale výuka bojových umění byla v Čínských tajných společnostech a náboženských sektách přísně tajná, a jejich vyzrazení se trestalo okamžitou smrtí. Lékař si vše dobře zapamatoval a po návratu do rodného Japonska začal na základě svých anatomických znalostí vynalézat nové chvaty, které se zájmem cvičili především šlechtické kruhy a vypracoval první vědeckou soustavu dnešního bojového systému, který dostal nynější název ,,Jiu-Jitsu“ jemné umění.

 

V celém Japonsku zná Jiu-jitsu skoro každý, děti, muži a ženy i osoby dřívějšího data narození, neboť se mu vyučuje v hodinách tělocviku ve všech školách obecnou počínaje až po univerzitu. Velké obchodní společnosti pořádají velmi časté kurzy Jiu-jitsu pro své manažery a řadové zaměstnance. Ve všech veřejných i soukromých tělocvičnách se vyučuje sebeobraně. Vojsko, námořnictvo a policie mají své státní učitele. Mimo to je v každém městě, čtvrti atd. několik soukromých ,,profesorů,, takže je možno říci, že každý Japonec, zná prakticky velmi  dobře Jiu-jitsu.

 

Dvakrát ročně, na jaře a na podzim jsou ve škole ,,Kodo-kan,, v Tokiu, pořádány turnaje v Jiu-jitsu. Tam jsou také pořádány kurzy pro učitele Jiu-jitsu, vedené nejlepšími profesory. V minulosti byly tyto kurzy a semináře vedeny ,,profesorem,, jménem Kano, který je vlastně zakladatelem Jiu-jitsu, neboť spojil a modifikoval prvky staré Japonské školy a zorganizoval novodobé Jiu-jitsu. Jigoro Kano.

Jako v každém sportu, umění nebo činnosti, jsou amatéři a profesionálové. To platí i v Jiu-jitsu. V Jiu-jitsu jsou amatéři a profesionálové, kteří se dělí na celkem na 10 danů neboli tříd. Výcvik amatéra trvá při pravidelném tréninku, kázni a píli asi 2 roky. Postup z jedné třídy do druhé se stane pouze tehdy, porazí-li cvičenec nižší třídy 5 cvičenců vyšší třídy, do které pak sám postupuje. Učitelem Jiu-jitsu se stane pouze ten, který porazí 5 členů z řad profesionálů. Profesionál má právo nosit jako odznak kolem svého zápasnického kimona černý pás, dvojitě obtočený kolem kyčlí. Amatéři mají pásy bílé. Profesionálové se rozdělují  na 1. až 5. třídu. Největší profesionálové tvoří pátou třídu, ( Je zajímavé, že dnes ve stočtyřicetimilionovém Japonsku žije pouze asi 65 profesionálů páté třídy. ) protože do této třídy se dostane profesionál  teprve po deseti až patnácti letech opravdu skutečné praxe. Když  profesionál dosáhne druhé nebo třetí třídy, teprve teď se učí pod slibem mlčení a neprozrazení nikomu z nižších tříd, tajenému hmatu, kterým je možno bezvědomého – na půl již mrtvého člověka přivést znovu k životu. Toto umění se nazývá ,,KATSU,, život. Atd.              J. Bo-Ro-Ši-Ko.

 

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode