Základní vodítka

 

Základní vodítka při cvičení Tai Ji Quan

Základní pravidla Tai Ji Quan,

Deset principů Tai Ji Quan

Tai Ji Quan a zdraví

Tai Ji Quan Yang, postavení těla

 

Učební texty pro žáky a studenty školy Tai Ji Quan

Lektor, Josef Prošek

 

Základní vodítka při cvičení Taijiquan

 

Hlava – Při cvičení musí být přesně dodržována pozice hlavy. Kde vzadu původně začínala fontanela, je na hlavě bod, / paj-chuej / který se překládá jako ,, bod sta sjednocení ,, a kde se sbíhá veškerá jangová energie. Při cvičení Taijiquan,  se bod ,, paj-chuej ,,zlehka zdvihá nahoru. Všechny tělesné údy sledují tento pohyb podobný loutkám, protože jejich nejdůležitější nitky se sbíhají na hlavě: hlava řídí všechny pohyby člověka. Stupeň uvědomění a duševní pružnosti nepoznáte jen podle výrazu obličeje a jasnosti očí, ale i podle držení hlavy. Když se hlavě nedostává čchi a krve, je svěšená a vypadá ochable. Když se naopak nutíme nosit ji zpříma, bývá důsledkem ztrnutí šíje a prkenné držení těla.  Proto je nejblahodárnější, když krev a čchi volně a bez překážek stoupají do hlavy, takže se zdá, jako by ji zdvíhala neviditelná nit k nebi. Proto hlava zpříma, a s uvolněným krkem znamená, že by měl cvičenec držet svou hlavu vztyčenou, bez napětí krčních svalů, předklánění nebo kývání. Měli bychom si představit, že máme na hlavě nějaký předmět, jenž z ní nesmí spadnout. Něco tak lehounkého jako papír, list nebo pírko – něco malého ale vždy přítomného. Jde o pocit, jako by naši hlavu něco na obloze neustále vytahovalo za vlasy směrem vzhůru  a jemně, ale pevně pomáhalo držet hlavu zpříma. Natahován je každý vlásek, od zadu až po čelo. Celkový dojem se dá přirovnat k loutce, jejíž hlava je zvedána drátky ovládanými shora. Pohyb krku je nutné koordinovat se změnou postavení těla a otáčením trupu. Výraz obličeje by měl být přirozený, brada zatažená a ústa buď otevřená nebo zavřená, se špičkou jazyka na patře, aby neslinila.

 

Oči – Víčka jsou zcela uvolněná, v očích nesmí být cítit napětí  a neměly by být vypoulené. Pohled nikdy nesmí sklouznout dolů, ani tehdy když se cvičící vnitřně soustřeďuje, aby se připravil na snížení čchi. Ne oči, ale mysl je zodpovědná za udržení vnitřní koncentrace a bdělosti. Při otáčení těla, by měli oči hledět na ruce v předu / několika případech na ruce v zadu / nebo se dívat přímo vpřed bez zavírání očí, nebo zírání v nějakém rozzlobeném pohledu. Aby bylo dosaženo co nejlepších výsledků musí se člověk při cvičení dívat klidně ale soustředěně.Když oči sledují pohyb, otáčejí se vlevo, vpravo, nahoru a dolů, ale pohybují se s celou hlavou, podle toho kam se otáčí.

 

Nos – Dýchání se provádí nosem, dech má být pomalý, klidný a vyrovnaný – čím neznatelnější tím lépe. Cvičící by měl mít vnitřní pocit rozpínání v obličeji a v dýchacích cestách šířící se nosními dírkami dovnitř a rozlévající se po celém obličeji směrem k bradě a dolů do krku. / jako když nadechujeme vodu / Tento pocit rozpínání by měl doprovázet každý nádech a výdech.

 

Ramena  – Jsou pokládána za nositele odpovědnosti, když musejí svou tíhu nést samy, dostávají záhy spasmy, unaví se a tuhnou. U člověka jsou paže  a nohy, ve stejném  poměru jin a jang, a čím pevněji stojí, tím pohyblivější a výkonnější jsou paže. Když si uvědomíme, že jakýkoli pohyb může následovat jen v souhře všech částí těla, ramena se uvolní a přenesou své břemeno na nohy a svou sílu do rukou. Proto ramena musí být naprosto uvolněná, na rozdíl od obvyklého napřímeného a neuvědomělého držení ramen západního stylu. Prvním krokem je dosažení uvolnění mysli, a pak se pozornost přenáší na to, aby se ramena nezvedala, a soustředění se na pocit klesání. Nesnažte se tento pocit dosáhnout ohýbáním páteře, předsazováním nebo natahováním krku. Zvedání ramen a jejich tlačení do předu porušuje pravidlo které ukládá, že celá páteř – včetně oblastí za ní a před ní - musí být za všech okolností držena zpříma.

 

Hruď a záda – Jedním ze základních pravidel je zatažená hruď a uvolněná záda, tzn., při cvičení nevypínat hruď, ale ani ji příliš nezatahovat, ale být úplně přirozeným. Zatažená hruď a uvolněná záda, jsou ve vzájemném vztahu, což umožňuje páteřním svalům se volně natahovat podle toho jak se paže roztahují při pohybu. To znamená nevypínat hruď a napřímit záda, tedy postoj požadovaný při cvičeních západního typu. Tímto způsobem se čchi zdvihá  příliš vysoko a je vyvíjen značný tlak na hrudník a sousední oblasti, tedy žaludek a ramena. Cvičící by měl v zásadě zůstat uvolněný a vyhnout se vypínání hrudníku. Jedině tak se dostane do správné výchozí pozice. Tím že je hrudník na přední straně těla, je také logicky při každodenní činnosti nejvíce v pohybu. Mistři Taijiquan učí udržovat hrudník volný, nedovolit mu aby dával impulz k pohybu. Hnací silou musí být záda, hrudník pouze sleduje jejich pohyb. / vždy si povšimněme, zda jsou svaly na hrudi uvolněné, abychom vyloučili napětí v žebrech a tak umožnili tělu přirozeně dýchat /

 

Žaludek – Hned od začátku se musíte soustředit na ,,volný žaludek,,. Necvičte silou, nestahujte svaly. Žaludek musí být uvolněný jako jemná hlazená kůže. Při pohybu by neměl sám přebírat iniciativu, a podobně jako hrudník musí být veden pohybem zad a pasu. Tímto způsobem se čchi dostává dolů, doprostřed břišní oblasti – dan tian.

Jen tehdy, když se v oblasti - dan tian - nahromadí dostatečné množství čchi, může cvičící pocítit v břišní  oblasti plnost, sílu, teplo, touhu nebo vůli. Tento pocit musí vycházet zevnitř. Žaludek je zcela uvolněn.

 

Páteř – Páteř je hlavní oporou lidského těla v různých pozicích, jako je stoj, chůze, sed a leh. Při cvičení Taijiquan hraje páteř nejdůležitější úlohu při držení těla zpříma a v pohodlí. To je důvod proč mistři Taijiquan říkají ,,páteř je hlavní opora ,,.Proto si stále všímejte bederní oblasti s uvolněným břichem, a ucítíte rychle vzrůstající sílu. / Bederní páteř je ,,osa,, což znamená, že bez bederní oblasti jako hlavní osy centrální síly, bude pohyb celého těla v nesouladu / Při cvičení, ať jdete vpřed nebo vzad, při otáčení nebo změně z plného do prázdného pohybu, při zvedání nebo klesání, držte pas uvolněný aby čchi mohla být vedena dolů, nevystrkujte břicho abyste zajistili volnost těla při otáčení nebo změně pozice. Musíte si být vědomi toho, že záda jsou kontrolním prvkem vertikální cirkulace energie, kterému se v čínských bojových uměních říká ,,chan si,,. Pas, je základní prvek horizontálního pohybu ,,chan si,, a zároveň spolupracuje se zády. Tak že pas musí být zcela uvolněn, než můžeme začít jakýmkoli pohybem, a zároveň dobře fixován, a ani vychýlen z rovnováhy. Protože z pasu vychází velká část těch nejnáročnějších pohybů. Pas můžeme chápat jako určité pojítko mezi horní a spodní částí těla. Pokud se pohybuje nesprávně, tělo je rozděleno na dvě části a ztrácí svou celistvost, nesprávné držení pasu zcela zmaří veškerou vaši snahu a úsilí. Uvolnění pasu posiluje nohy, zesiluje základní postoje a tím umožňuje pružnost a integraci pohybu. Při držení uvolněné oblasti pasu, držte páteř přirozeně zpříma, nesmí se krčit, kroutit, vystrkovat spodní část trupu nebo se naklánět ke straně, aby se zabránilo zbytečnému napětí v hrudi nebo v břiše. S váhou těla podepřenou pasem se všechny pohyby stanou pevné a zároveň volné a uzvoněné. Z toho všeho vyplívá, že je páteř hlavní oporou při  cvičení Taijiquan.

 

Boky – Pánev, která je nesena kyčelními klouby, chápeme jako mísu, ve které se shromažďuje energie, kterou se předává horní ohřívač. Mezi kyčlemi a rameny existuje vztah jin, spodní klouby jsou kompaktní a stabilní, a horní klouby jang, které lze vyložit a jsou pohyblivé. Šikmé postavení kyčlí má vliv snad na všechny klouby v těle a zesiluje zatížení v tahu a tlaku, což je stejné jako blokování energie.Kyčle jsou největší oporou pasu. Proto musí být uvolněné a v rovnováze. Většinou příliš v pohybu nejsou, ale velmi často předcházejí pohyb pasu. Kyčle jsou velmi důležité pro stahování a natahování  celého těla, někdy může pouhé pozvednutí kyčlí změnit polohu těla  aniž bychom udělali jediný krok. Proto mají být boky drženy ,,dovnitř,,. Zabraňte jejich vyčnívání nebo točení do strany, to kazí  jejich přirozené postavení. Držte tělo zpříma, s uvolněným pasem a vzpřímenou páteří, ale stejně jako hlava, i boky by měly být drženy v pozici spíše mentálním uvědoměním ne silou.

 

Hýždě – musí sledovat směr páteře od horního konce až po kostrč a se zemí si udržovat 90 stupňový úhel. Proto je nevystrkujte ale ani se je nesnažte přehnaně stahovat nebo dokonce tlačit kyčle dopředu, to vytváří tlak a namáhá kostrč, která se tak dostává mimi páteřní linii. Hýždě musí být uvolněné, svislé, nezakřivené a jsou kolmo k zemi.

 

Konečník – V čínských bojových uměních znamená termín ,,ming dang,, uzavření oblasti vnitřních třísel a hýždí. ,,Dang,, není jen slušné pojmenování této části těla, není to jen eufémismus s ohledem na společenskou přijatelnost. Tento termín se nevztahuje jen ke konečníku, ale k celé této oblasti. Lidé se mylně domnívají, že musí stáhnout svěrač. Není to zdravé a ani to nepovzbuzuje sexuální aktivitu. Jediné čeho tím dosáhnete  je narušení pohybu. Řiďte se radou v předcházející kapitole. Konečníku nemusíte věnovat nijak zvláštní pozornost, na místo toho mějte na paměti, že vazy, svaly a šlachy musí být neustále uvolněny ,,kai kua ,,. V pozdější fázi cvičení přichází ,,chen dang,, tedy ,,pokles dolů,,. To znamená otevření, uvolnění a rozšíření oblasti třísel – spolu s lehkým tlakem hýždí směrem k zemi. To napomáhá protažení nohou a umožňuje dělat delší kroky. Tím také lépe poznáte, jak správně provádět,,ming dang,, při němž se celá genitální oblast a oblast hýždí zvedá směrem nahoru.

 

Nohy – Jsou nejspodnějšími částmi těla, které musejí všechno ostatní nést, Přes akupunkturní bod ,, vyvěrající pramen ,, stoupá čchi vzhůru do těla, aby dodávala ,,tantchienu,, energii země,  Nohy podmiňují směr pohybu, jsou zdrojem síly a zajišťují rovnováhu těla při přenášení váhy, postavení jedné nebo druhé nohy a pokrčení nohou. Proto staří ,,mistři,, říkají: ,, Kořen síly je v chodidlech, shromažďována v nohách, soustředěna v pasu a projevena v rukách,, To nám ukazuje důležitost pohybu a pozic nohou pro postavení celého těla. Při pohybu nohou   vpřed a vzad musí být uvolněny klouby kyčlí a kolen. Zvedání a pokládání chodidla musí být lehké a obratné. Při chůzi vpřed položte na zem nejdříve patu, při chůzi vzad položte bříško chodidla před tím, než je celé chodidlo postupně pevně umístěno. Při výstupném kroku / nápřah na kop / musí chodidlo nejprve spočinout na podlaze, zatímco kop a oddělení chodidla musí probíhat pomalu, aby se tělo udrželo dobře vyvážené.  Proto musí být kotníky rovné a uvolněné, aby mohli spolupracovat se spodní částí nohou. Tyto pohyby se obvykle dělí na pohyby paty, špičky strany a nártu. Při každém kroku se tyto části nohy dávají do pohybu v určitém pořadí. Klíč ke kontrole spodní části nohy však spočívá v práci kotníku. Není to tak že se jedna část nohy usadí a druhá se dá do pohybu. Základ pohybu je v kotníku.

Podle zásad Taijiquan se má chodidlo pohybovat ve tvaru oblouku, takže se pod ním vytváří určitý prostor. To v podstatě znamená udržovat nohu v uvolnění, ne příliš napjatou, nebo naopak nepřirozeně zploštělou. V tomto ohledu dochází k chybě, když se cvičící snaží vytvářet oblouk záměrně a tak propíná nohu, aby pod  chodidlem vznikl prostor. Dalším pravidlem je, že by se prsty měly dotýkat země, ale opět přirozeným a uvolněným způsobem. Cvičící by neměl násilně nohy natahovat a propínat špičky aby se prsty dotýkaly země. I bez překážky, kterou představují boty nebo ponožky, není zemský povrch uchopitelný lidskými prsty. Ale te´d už zase vážně. Cvičenec, který dělá takovou chybu, se ocitá v nepříjemné situaci, protože se sám okrádá o rovnováhu a sílu nezbytnou k provádění pohybů a postojů sestav taijiquan.

 

Koleno –Prostředníky mezi stojem a pohybem jsou kolena, jenž nám v ideálním případě ukáží jak jsme pružní. Kolena se dovedou stejně tak podlomit a třást se strachem jako ztuhnout a umožnit nám  zaujmout vojenský postoj. Jak velice člověk na této rovnováze závisí, poznáme v extrémních stavech trýznivého hladu nebo v naprosté neschopnosti pohybu po pořádné opici. Koleno umístěné strategicky doprostřed nohy, je spojovací článek zvláštního významu. Je nesmírně komplikované a poměrně slabé, jak praví jedno čínské přísloví ,, koleno je celé z másla,, Během cvičení je koleno velmi namáháno, a většinu času je ohnuté a působí na něj značný tlak. Ohebnost kolena a jeho pohyblivost jsou  velmi omezené. Může být ohnuté jen  jedním  směrem a má jen nepatrnou vůli směrem do leva a doprava. Koleno a noha jsou přirozeně méně ohebné než loket a paže. Ale koleno hraje klíčovou roli při postavení celého těla, například v postoji koně, luku a šípu, kruhovém postoji, postoji volné nohy, ale i při pohybech jako je úkrok vpřed, ústup, poskok a výkop. Paže mohou odpočívat, kadyž volně visí na ramenou a čekají na další povel mysli k akci. I když je stojící tělo a nohy ve stavu klidu, je to klid jen zdánlivý – nohy pracují neustále.

Nejdříve je třeba zdůraznit, že relaxace může kolenům mnohé usnadnit a připravit je lépe na jejich povinnosti. Druhé pravidlo říká že, nohy a kotníky musíme koordinovat tak, aby spolu spolupracovaly. A za třetí, koleno se musí naučit rozšířit svůj běžný repertoár – ohýbání, stahování a natahování – a připojit také kroucení, otáčení a kroužení.

Cvičení sestav Taijiquan vyžaduje od nohou kromě běžných úkolů, jako je stát, chodit a běhat, i nové postoje, jako je postoj koně, různé výkopy a podobně. Role kterou nohy hrají je zásadní a velmi obtížná. Přestože je naší přirozeností věnovat nejvíce pozornosti rukám a pažím, v Taijiquan je nezbytně nutné se zaměřit především na nohy. Nohy udávají tempo, podněcují k akci, volí směr pohybu. Paže se jim podřizují a pohybují se v závislosti na nich.

Pro začátečníky je proto velmi těžké rozdělit pozornost mezi ruce a chodidla. Většina cvičících se stará pouze o své horní končetiny a zároveň zanedbávájí práci nohou a chodidel v základním střehu pozicích a pohybu. Proto musí být věnována přiměřená pozornost měnícím se pozicím a zároveň si uvědomovat si jemné proměny ,,prázdné a plné,, prostě záležitosti přenášení váhy z nohy na nohu, a zabránit setrvání váhy na  obou nohách, kromě pozice ,,otevření a zavření. Když spočinete na pravé noze, pravá je ,,plná,, a levá oporová noha je ,,prázdná,, a obráceně. ,,Prázdná,, oporová noha je stálá opora k udržení vyváženého těla, tak jako u přední nohy při ,,prázdném,, kroku nebo zadní noha při obloukovém kroku. Aby se zmenšila únava, musí být nohy schopny jistého, a lehkého pohybu a relaxace při střídáních.

 

Lokty – Zaujímají ústřední postavení na horních končetinách. Když  doléhají k tělu  příliš těsně, brání to dýchání. Když se lokty na bocích otevřou, máme větší volnost pohybu  i více síly. Při cvičení Taijiquan, musíme dávat pozor, abychom ruce netrčili ven silou, protože tak vzniká napětí v horní části paží  a energie začne zbytečně unikat. Když něco v běžném životě děláme, máme tendenci automaticky zvedat a rozevírat lokty. Proto musíme dbát na to, abychom drželi lokty dole a vyhnuli se jejich zvedání a roztahování. Později se můžeme pokusit dosáhnout pocitu zatížených loktů, jako by  je něco tahalo za kůži na loktech směrem k zemi a drželo je tak dole. V ideálním případě můžeme dosáhnout pocitu klesání nebo tíže a to nejen v loktech, ale v celé části těla zahrnující záda a horní část paží. Při pohybu směrem vzhůru se zvedá i tato tíže, a tím v zatížených oblastech dochází k pocitu klesání. Ramena snížená a lokty uvolněné, to znamená že klouby těchto částí těla mají být uvolněné. / Ve skutečnosti jsou ramenní a loketní klouby ve vzájemném spojení, když jsou ramena snížena lokty jsou přirozeně volné / Při cvičení držte oba ramenní klouby snížené a vědomě roztažené.

 

Ruce – Ruce a nohy  jsou ve vzájemném poměru jin a jang, zatímco nohy pomáhají stát, ruce slouží k aktivnímu působení. Od zvířat nás odlišuje nejen to, že lidské ruce nosí nástroje a zbraně, ale i jejich vysoká citlivost a schopnost přenášet dotykem energii. První zásada je ta, že zápěstí musí být při každém pohybu uvolněná, je to pocit, jako když odpočíváte. Při ohýbání, natahování nebo otáčení, by se ruka měla pohybovat s lehkou obratností. Dlaně by neměly být natažené, ale v přirozené, uvolněné pozicí, prsty téměř natažené, a ale ne úplně. V duchu se všech pět prstů dotýká, ve skutečnosti je ale mezi nimi malý prostor. Dlaň má být nepatrně misková, ale ne rozměklá a rozplizlá, pěst nikdy nesvírejte  příliš těsně. Pohyb ruky by měl být v linii pohybem páteře. Jestliže půjdete příliš dopředu, paže bude příliš natažená. Ale jestli jsou vaše ramena příliš snížena a lokty příliš uvolněné, ruka jdoucí vpřed bude nevýrazná. Přesto musí být paže při pohybu dobře ohnuté a nikdy je nesmíme vystrčit nebo stáhnout prudce. Pohyby tak budou dobře řízené a plynulé, lehké, ale ne rozplizlé, pevné ale ne ztuhlé a budou půvabně pružné. Ruka je zakončením nervového systému těla a je velmi citlivá. Ruka vytvořila naší civilizaci a je prvotním nástrojem lidských bytostí, instinktivně je to právě ruka, co se při podnětu dá zevně do pohybu jako první. V Taijiquan je nejen nutné tento zvyk změnit, je dokonce nezbytné ho zcela obrátit. Všechny pohyby v Taijiquan začínají od těla / páteře a pasu / Pak teprve následují paže a nohy. Rameno musí vést loket, loket vede zápěstí a to pak vede prsty. Pokud se soustředí nepatřičná pozornost na ruce, mohou se dostavit zajímavé reakce, jako je třes, teplo nebo  dokonce zvláštní druh plnosti. I když to mohou být lákavé pocity, nemáme si v žádném případě k čemu gratulovat. Ve skutečnosti to žádná čchi není. Dosáhnout takových pocitů je  poměrně snadné, ale nazývat je vnitřní energií je naprosto chybné, protože celý zbytek těla zůstává nedotčen  a cvičení na něj nijak nepůsobí.

 

Závěr - Zásady uvedené v tomto článku jsou pouze obecné  a základní podobné jako články Ústavy. Umění Taijiquan se pochopitelně rozvinulo do mnoha různých směrů, aby jeho praktikanti mohli dosáhnout vyšší úrovně. Spíše než přímá cesta k cíli je vhodnější nepřímý způsob, tedy zapojení tří až pěti různých postupů. Různost není na překážku. Zásadní chybou je cokoli, co odporuje těmto základním zásadám.

Následkem toho že je Taijiquan tak oblíbené a rozšířené umění, nabaluje se na něj celá řada omylů a chybných interpretací, které se šíří po celém světě. Proto by si každý cvičenec měl uvědomit základní slabinu předávání tradičního čínského umění pro zdraví a dlouhý věk: nedostatek základního tréninku. Tím kupodivu trpí všechny tradiční disciplíny pocházející z Číny. Metodické tréninkové programy, standardní terminologie, názorné ukázky a správné interpretace naprosto chybí, nebo jich je citelný nedostatek. Čínská malba, hudba, Pekingská opera a dokonce i vyhlášená  čínská kuchyně jsou na tom v tomto směru podobně. Čínská bojová umění tedy nepředstavují žádnou výjimku.

 

Mluvím  o umění Taijiquan, ale tato obecná pravidla v zásadě platí pro všechny styly kung fu, Jsou to základní požadavky správného provozování Taijiquan kung fu. Proto se mějte na pozoru, až budete studovat obecná pravidla a pohyby Taijiquan. Berte s rezervou různé myšlenky a interpretace, porovnávejte, experimentujte a nebojte se vyvracet omyly v zájmu pravdy.

Vyhledávání

© 2010 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořeno službou Webnode